2016
2017
2018
MENU

sídliště Nové město

Nejstarší panelák

Vítejte na zastavení Nejstarší panelák, zde si můžete počíst a pake vypravit k dalšímu zastavení - cestu vám ukáže mapička níže. Tam opět načtěte QR kód a pokračujte v poznávání sídlišť!

Tohle je nejstarší panelák na celém sídlišti. Jeho stavba začala roku 1968 a obyvatelé se do něho na začátku sedmdesátých let. Tenkrát tu ještě žádné domy nestály, ostatní se byly postaveny v průběhu 70. let. Dokážete si představit, jak to tady vypadalo? Stavba paneláku trvala dva roky a stejně jako na ostatních na tomto sídlišti se na ní podíleli budoucí obyvatelé.

Zajímá vás víc? Přečtětě si část vyprávění pamětníka výstavby domu!

Letos to je, co jsme to začli stavět padesát let, takže jsme se stěhovali v sedmdesátým, bueme brzy slavit padesátý výročí, to náš dům dokáže, oslavu udělat. Já jsem jeden z iniciátorů. Máme tady vedení, no já nevím, jak si teď říkaj, to jsou předsedové, ale dřívějc, to bylo, já jsem byl ve výboru původně, stavebním, když jsme to stavěli. Nás bylo osm, už jsme jenom tři, to vymřelo a teď tady jsou tři lidi, kteří nám vlastně dělají takovýto hospodářství. To znamená údržba, finance, děláme dvakrát během roku schůzi, celej dům, to znamená jarní brigády odpoledne. A na zimu, co nás čeká, až začne padat sníh a tak podobně. Takže to je takovej ten náš život tady.

Nás bylo...je to 36 bytů, dva byty měla fabrika, protože nám dodávala řemeslníky, takže nás to stavělo 34, byli jsme mladý, já měl 24 roků, my jsme byli divoký mladý kluci, lítali jsme tady s těma kolečkama...bylo to 36 rodin, to znamená 72 lidí, z toho už je určitě víc jak 30 mrtvejch. No už se to nahradilo generací, ale né rodinnejch, to lidi kupujou.

Jinak co šlo jsme si dělali sami. My jsme zedničili, my jsme betonovali. Možná že není pokoj, kde bych nebetonoval podlahu. Takže tady za ty dva a půl roku člověk něco zažil.

Tento dům byl za dávnejch časů vyhlášenej jako jeden, co se týká kolektivu a činnosti, jako jeden vzácnej. Nám přijeli, tenkrát uďál někdo družbu z bytovým družstvem z Polska. Tak sem přijeli a zouvali se ve sklepě. Teď, když se tam dojdete podívat, tak to tam máte nabarvený, je to glazura, tam, když vám upadne chlebíček, tak ho klidně můžete sebrat a sníst.

My máme dvůr a ta nová generace, která na tom...chce to předělat. My jsme tam měli pískoviště, my jsme tam měli hřiště, hrál se tam volejbal, my jsme hráli nohejbal a v zimě jsme dětem postavili z lešeninovejch desek mantinely a grál se tam hokej, vosvětlení na střechu...karneval pro děti, tebńhle dům byl skutečně vyhlášenej. Já mám teda albumy ve sklepě, všechno se to fotilo, dětský dny se tady pořádali, třeba jsme měli branej závod u Cidliny. Já jsem teda, nechci se tady dělat hezkym, ale já jsem jeden z těch hlavních organizátorů. Protože jsem k tomu měl blízko, já jsem dělal na Svazarmu, jo. Takže zapůjčit si nějaký kladiny, protahovačky a takový to, to nebyl problém. Děti, fakt, to mám fotografie, že dětem jsme udělali takový lešení a přejížděli řeku. Chytil se kladky, strčilo se do něj a on přistál na druhý straně. No úplná atrakce, to se běžně nevidí. Dneska už to tady nikdo nedokáže udělat...my ti dělali hlavně kvůli dětem, ale víte co, ta práce, ta soudržnost tý stavby nám dala, že jsme pokračovali v jiný činnosti než stavební a právě tydlety akce jsme dělali. Skutečně tady třeba na střeše přistáli marťani, já byl jeden z marťanů. Teď už se tady nic neděje.